Andrzej Sapkowski - Zmije (2011)

Této knihy jsem se trochu obával. Mým nejoblíbenějším žánrem je bezesporu fantasy ve světě, kde pro přežití je nutnost kůň a meč u pasu. Proto jsem měl strach, že se mne tato kniha nezaujme - odehrává se totiž v Afgánistánu během sovětské intervence a vypráví příběh praporščíka Pavla Levarta. Mé obavy naštěstí nebyly naplněny ani v nejmenším.

Kniha je kratší, má asi 220 stran, ale její děj mne poutal od začátku do konce. Možná bych měl uvést, že se též jedná o fantasy, ale její pozadí je podle historických událostí - jak jsem zmínil výše, jedná se o sovětskou intervenci do Afgánistánu během let 1979 - 1989. Zde popíši trochu příběh, takže pokud se nechcete okrást o zážitek, nedoporučuji číst dál.

Pavel Levart měl od dětství dar - stíhaly ho předtuchy, které se nakonec vždy staly skutečností. V Sovětském Svazu toto bylo ovšem nepřípustné, proto prošel řadou lékařských vyšetření, které ho vedly k potlačení těchto předtuch a zamlčování toho, že je i přesto má. Předtuchy ho po čase opustily na pár let, ale jakmile odjel na misi do Afgánistánu, opět se mu vrátily. V Afgánistánu je převelen do blokpostu, kde se setkává s novými přáteli - jedním z nich je Oleg Jevgnevič Stanislavskij, přezdívaný Lomosov (to proto, že studoval biologií na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomosova). Jednoho dne se vypraví se svým oddílem prozkoumat průsmyk, kde zahlédne zlatou zmiji. Dle Lomosova názoru, žádné takové zmije neexistují. Levarta ke zmiji ovšem něco nevysvětlitelného táhne a po čase se začne do průsmyku vracet sám. Zjišťuje, že zmije ho hypnotizuje a u Levarta se opět projevují předtuchy a mimo jiné začíná prožívat dva příběhy dvou dalších lidí - Herpandera, jednoho z velitelů vojenských oddílů z armády samotného Alexandra Velikého a vojáka Drummonda, bojujícího v druhé britsko-afgánské válce v 66. pěším pluku. Jak Herpander, tak Drummond se též během svého života setkali se zlatou zmijí a oba jejich příběhy končí smrtí. Na konci knihy je raněný Levart odvezen zpět do Sovětského Svazu, ale po svém zotavení se vrací zpátky do Afgánistánu za zmijí a zde jeho příběh končí. Nikdo neví, co se sním stalo dál a kam se poděl.

Kniha se mi opravdu líbila, rád si ji v budoucnu přečtu znovu a nakonec mě zaujali všechny tři příběhy - Herpandera, Drummonda a samozřejmě ten Levartův. Mohu ji doporučit všem, kteří mají rádi fantasy, ale i těm, kteří mají rádi knihy z období válek. Autor zde nešetří vojenským slangem a ani s názvy různých transportérů a zbraní (na posledních stránkách knihy jsou vysvětlivky k jednotlivým zkratkám a výrazům, takže se nemusíte bát, že by jste se v textu ztratili:-]).