Anton Szandor LaVey - Satanská Bible

Tato kniha - podle mého názoru - vyvrací spoustu zažitých mýtů o satanismu. LaVey zde satanismus prezentuje jako víru, jejímž bohem je samotný člověk. Podle LaVeyova satanismu (aspoň tak, jak jsem ho po první četbě pochopil já) je především o ukájení přirozených potřeb člověk. Nikde však nehlásá, že by tyto potřeby měly být ukájeny na úkor, či škodu ostatních, LaVey to zde dokonce vyvrací! Dle něho svět neovládají dobří a zbožní lidé, ale silní a mocní, kteří si jdou za svým. A to je (bohužel) pravda. O církvi se zde vyjadřuje dle mého dosti realisticky, jeho kritika mi nepřišla nepřiměřená, spíš vcelku výstižná. A to především díky tvrzením, že člověk se nemůže vyhnout hříchu, jelikož některé hříchy jsou přirozeností pro každého člověka.

První polovina knihy nás uvádí přímo do této problematiky - totiž seznámení s tím, co satanismus vlastně je. Druhá polovina knihy, dle mého již ne tak zajímavá, je především o detailním popsání satanských rituálů a 19ti Enochyánských klíčů, které jsou zde v originálním znění a poté přeloženy (uvádí se, že necenzurovaně) LaVeyem. Je zbytečné tu popisovat knihu samotnou, dle mého je nutné si ji přečíst (a to několikrát) k tomu, aby byla správně pochopena.

A závěrem? Ve spoustě věcech jsem zde v jeho tvrzeních našel (a myslím, že i většina lidí by se také našla), ovšem jsou tu i věci, se kterými bych si dovolil nesouhlasit. Mohu zde navázat na svůj předchozí článek, a říci tak, že toto je první kniha, hlásající nějaký náboženský (nejsem si jist, zda je to přesné označení, lépe by snad bylo říct "duchovní cestu") směr, kterou jsem přečetl a vzal si z ní, maximum, co jsem vzít mohl. Myslím, že k úplnému pochopení satanské LaVeyovi filosofie si knihu budu muset přečíst aspoň dvakrát ještě.

Anton Szandor LaVey