Archaické umění - škola historického šermu

Již před počátkem mého studia na vysoké škole v Praze jsem se rozhodl, že bych chtěl dělat historický šerm opravdu naplno. Proto jsem se přihlásil do šermířské školy Digladior pod vedením Dalibora Belfína. Již hned z prvního tréninku jsem věděl, že to není pouhý "zájmový" kroužek, ale opravdová škola šermu, kde se vše bere dosti vážně a věřím, že je zde možné se opravdu něco pořádného naučit. Zároveň se mi zamlouvá i jejich filozofie - navštěvování této školy mě neobohatí pouze o um ovládat jeden a půl ruční meč, ale může mne i obohatit "duševně" jestliže budu správně naslouchat.

"jedině použití šermu může být vznešené, urozené nebo šlechetné. Není důležité s jak kvalitní zbraní je ten čin proveden, nezáleží na pohybech, které byly použity a nezáleží ani na tom, jestli byl chladnokrevný, vystrašený nebo statečný..."

Filosofie: Úvaha o šermu. Digladior [online]. Datum neznámé. [cit. 2013-11-07].

Dostupné z: http://www.digladior.cz/o-skole/filosofie/

Zprvu jsem se bál, zda k nám nebudou přistupovat povrchně - přeci jen, pan Belfín je mistrem ve své generaci na německou školu (alespoň dle stránek Magistéria). Ale opravdu to je člověk (a nejen on, i další, kteří zde učí), který zaslouží "úctu k mistrovi".

Mám za sebou první dvě hodiny, na který jsem probírali úplné základy, každý pohyb nespočetně krát zopakovali, aby jsme jej pořádně dostali do těla. Jestli to bude pokračovat takhle dál, jistě to v každém, který sem chodí něco zanechá. Zkrátka, pokud někdo přemýšlíte o historickém šermu v Praze, mohu školu Digladior vřele doporučit.

Anton Szandor LaVey - Satanská Bible

Tato kniha - podle mého názoru - vyvrací spoustu zažitých mýtů o satanismu. LaVey zde satanismus prezentuje jako víru, jejímž bohem je samotný člověk. Podle LaVeyova satanismu (aspoň tak, jak jsem ho po první četbě pochopil já) je především o ukájení přirozených potřeb člověk. Nikde však nehlásá, že by tyto potřeby měly být ukájeny na úkor, či škodu ostatních, LaVey to zde dokonce vyvrací! Dle něho svět neovládají dobří a zbožní lidé, ale silní a mocní, kteří si jdou za svým. A to je (bohužel) pravda. O církvi se zde vyjadřuje dle mého dosti realisticky, jeho kritika mi nepřišla nepřiměřená, spíš vcelku výstižná. A to především díky tvrzením, že člověk se nemůže vyhnout hříchu, jelikož některé hříchy jsou přirozeností pro každého člověka.

První polovina knihy nás uvádí přímo do této problematiky - totiž seznámení s tím, co satanismus vlastně je. Druhá polovina knihy, dle mého již ne tak zajímavá, je především o detailním popsání satanských rituálů a 19ti Enochyánských klíčů, které jsou zde v originálním znění a poté přeloženy (uvádí se, že necenzurovaně) LaVeyem. Je zbytečné tu popisovat knihu samotnou, dle mého je nutné si ji přečíst (a to několikrát) k tomu, aby byla správně pochopena.

A závěrem? Ve spoustě věcech jsem zde v jeho tvrzeních našel (a myslím, že i většina lidí by se také našla), ovšem jsou tu i věci, se kterými bych si dovolil nesouhlasit. Mohu zde navázat na svůj předchozí článek, a říci tak, že toto je první kniha, hlásající nějaký náboženský (nejsem si jist, zda je to přesné označení, lépe by snad bylo říct "duchovní cestu") směr, kterou jsem přečetl a vzal si z ní, maximum, co jsem vzít mohl. Myslím, že k úplnému pochopení satanské LaVeyovi filosofie si knihu budu muset přečíst aspoň dvakrát ještě.

Anton Szandor LaVey

                         

Duchovní cesty, kam vedou?

Stálý objekt mého přemýšlení a často i diskutovaným tématem s mým okolím. Jaká cesta je nejlepší? Je to snad víra v jediného boha? Či snad následování cesty Buddhovi a jeho učení? Nebo nad námi bdí Alláh? A takto mohu pokračovat, dokud nevyjmenuji mně známé duchovní cesty a nezmíním víry, které jsou mi dodnes neznámé.

Ale třeba tou, dle mého pro Evropu typickou vírou je křesťanství. Nejsem zběhlí ve všech odnožích této víry (protestanti, katolíci, etc.) ani v jejich odlišnostech. Každopádně když se setkávám s případy, že kvůli víře lidi nemohou například hrát karty Magic, kvůli tomu, že si hrají na mocného čaroděje který vyvolává nestvůry a kouzla, přijde mi to už přehnané. Stejně tak když kvůli tomuto lidé nemohou masturbovat, sex mohou mít až po svatbě, či když si neví rady, požádají boha o pomoc a on jim z toho pomůže... Přijde mi, že je to spíše placebo efekt než pomoc od boha. Ale není to jen církev, jsou to i ostatní víry.

Osobně si myslím, že člověk by měl žít, tak jak nejlépe umí a se striktně omezovat na jednu jedinou cestu, která ho má vést k tomu, aby tímto dobrým člověkem byl. Já osobně mám v plánu si o každé víře něco přečíst, a poté si udělat nějaký obraz o tom, jak by to mohlo být.

Závěrem dodám, že věřím tomu, že existuje nějaká vyšší moc, ale rozhodně si nemyslím že je taková, jakou ji lidé v těchto duchovních cestách zobrazují, ba přímo idealizují.

Andrzej Sapkowski - Zmije (2011)

Této knihy jsem se trochu obával. Mým nejoblíbenějším žánrem je bezesporu fantasy ve světě, kde pro přežití je nutnost kůň a meč u pasu. Proto jsem měl strach, že se mne tato kniha nezaujme - odehrává se totiž v Afgánistánu během sovětské intervence a vypráví příběh praporščíka Pavla Levarta. Mé obavy naštěstí nebyly naplněny ani v nejmenším.

Kniha je kratší, má asi 220 stran, ale její děj mne poutal od začátku do konce. Možná bych měl uvést, že se též jedná o fantasy, ale její pozadí je podle historických událostí - jak jsem zmínil výše, jedná se o sovětskou intervenci do Afgánistánu během let 1979 - 1989. Zde popíši trochu příběh, takže pokud se nechcete okrást o zážitek, nedoporučuji číst dál.

Pavel Levart měl od dětství dar - stíhaly ho předtuchy, které se nakonec vždy staly skutečností. V Sovětském Svazu toto bylo ovšem nepřípustné, proto prošel řadou lékařských vyšetření, které ho vedly k potlačení těchto předtuch a zamlčování toho, že je i přesto má. Předtuchy ho po čase opustily na pár let, ale jakmile odjel na misi do Afgánistánu, opět se mu vrátily. V Afgánistánu je převelen do blokpostu, kde se setkává s novými přáteli - jedním z nich je Oleg Jevgnevič Stanislavskij, přezdívaný Lomosov (to proto, že studoval biologií na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomosova). Jednoho dne se vypraví se svým oddílem prozkoumat průsmyk, kde zahlédne zlatou zmiji. Dle Lomosova názoru, žádné takové zmije neexistují. Levarta ke zmiji ovšem něco nevysvětlitelného táhne a po čase se začne do průsmyku vracet sám. Zjišťuje, že zmije ho hypnotizuje a u Levarta se opět projevují předtuchy a mimo jiné začíná prožívat dva příběhy dvou dalších lidí - Herpandera, jednoho z velitelů vojenských oddílů z armády samotného Alexandra Velikého a vojáka Drummonda, bojujícího v druhé britsko-afgánské válce v 66. pěším pluku. Jak Herpander, tak Drummond se též během svého života setkali se zlatou zmijí a oba jejich příběhy končí smrtí. Na konci knihy je raněný Levart odvezen zpět do Sovětského Svazu, ale po svém zotavení se vrací zpátky do Afgánistánu za zmijí a zde jeho příběh končí. Nikdo neví, co se sním stalo dál a kam se poděl.

Kniha se mi opravdu líbila, rád si ji v budoucnu přečtu znovu a nakonec mě zaujali všechny tři příběhy - Herpandera, Drummonda a samozřejmě ten Levartův. Mohu ji doporučit všem, kteří mají rádi fantasy, ale i těm, kteří mají rádi knihy z období válek. Autor zde nešetří vojenským slangem a ani s názvy různých transportérů a zbraní (na posledních stránkách knihy jsou vysvětlivky k jednotlivým zkratkám a výrazům, takže se nemusíte bát, že by jste se v textu ztratili:-]).

The Witcher

A zde je prostor pro mou malou posedlost. Zaklínač mne provází nějakých 12 let a je králem mého žebříčku oblíbených filmových, literárních ale i herních hrdinů. Tento článek bude věnován prvnímu zpracování Zaklínače jakožto PC hry od polského studia CD Projekt Red, kteří svou práci odvedli naprosto dokonale.

Hra navazuje na poslední knihu z románu (Paní Jezera), z čehož vyplývá, že znalost knih je velmi užitečná a hlavně hra má poté úplně jiný rozsah, mnohem poutavější, smysluplnější a zajímavější. Je zde spoustu souvislostí, postav z literární předlohy, které zde mají již svou historii i ve vztazích s hlavním hrdinou Geraltem z Rivie.

Celý příběh začíná zmateným útěkem Geralta před Divokým Honem a jeho následným omdlením. Je nalezen skupinou zaklínačů, kteří ho znají z Kaer Morhen - zaklínačské školy vlka. Ovšem Geralt přišel o svou paměť, nevzpomíná si na svůj zaklínačský výcvik ani na jeho vztah s krásnou čarodějkou Triss Ranuncul či jinými ženami, které potká. K tomu všemu na hradiště Kaer Morhen zaútočí neznámý čaroděj se skupinou banditů, kterým se i přes veškerou snahu zaklínačů i Triss, podaří ukradnout zaklínačská tajemství - mutageny, receptury a spoustu dalších pro zaklínačedůležitých věcí. A zde začíná vaše dobrodružství v kůži pověstného řezníka z Blavikenu, Bílého Vlka, zkrátka Geralta z Rivie.

Hra má velice poutavý příběh, dokonalou atmosféru, která vás vtáhne a opravdu se cítíte jako zaklínač a to nejen díky výborně vypadajícím soubojům, skvělému soundtracku a pěkné grafice, ale také mimo hlavní příběhovou linku vedlejším úkolům, ve kterých plníte různé zakázky související se zaklínačskou obživou.  Dostane se vám zde také možnost rozhodovat o důležitých krocích, které vždy mají důsledek na to, co se ve hře odehraje dál a jak samotný příběh skončí. Hra vám také krom jiného nabídne trochu hazardu ve formě kostkového pokeru, pitky s Geraltovými přáteli, ale i s prostými obyvateli Wyzimi a jejího okolí. Svou agresi si také můžete vybít v pěstních zápasech, které se pořádají v krčmách. Jakožto správný zaklínač vlastníte dva meče - ocelový a stříbrný. Postupem hry budete rozšiřovat své bojové umění díky nově nabitým zkušenostem a přidělováním talentů. Talenty slouží nejen k vylepšení šermířského umění, ale také ke znalosti různých znamení, či vylepšováním základních atributů Geralta. Důležité je také poznamenat, že nelze za celou hru vylepšit všechny své vlastnosti na maximum. Takže je jen na vás, jaký boj budete preferovat, či zasypete nepřátele smrští útoků mečem, či je raději sežehnete pomocí zaklínačských znamení.

Hra nabízí 120 hodin strávených v tomto úžasném světě a také díky různým možnostem znovu hratelnost. Mimo to, pokud budete mít základní verzi hry, tak vás už žádné rozšíření, datadisk či cokoliv jiného nebude nic stát (snad jen pár chvilek strávených na internetu). CD Projekt Red naprosto podporuje své fanoušky a vše poskytuje zdarma. Mimo jiné, nyní už je i pokračování této skvělé hry, do kterého lze importovat uložené pozice a pokračovat s takovým Geraltem, jakého jste sami stvořili během hraní.

Na konec bych sem podotknul takovou zajímavost - krom CD Projektu na vývoji této hry spolupracoval i samotný otec zaklínače a to Andrzej Sapkowski. Pomáhal třeba navrhnout mapu světa a jiné věci, které jsou zmíněné na bonusovém disku k této hře. Se samotným výsledkem byl velmi spokojen a při tvorbě druhého dílu již dal CD Projektu volnou ruku.

Hru tudíž díky všem výše zmíněným vlastnostem hodnotím jako velmi zdařilé RPG, kterému já osobně nemohu vůbec nic vytknout. Ani na chvíli jsem se nenudil a užíval jsem si každou sekundu hraní. Snažil jsem se zde neodhalovat příliš z příběhu hry, nerad bych někoho připravil o zážitek. Každopádně mohu vřele doporučit.

Dark Shadows

Film, který jsem před pár dny viděl. Celkem mne mrzí, že jsem na to nešel do kina a stáhl si kino rip. Kvalita sice byla nic moc, ale přesto se na to dalo koukat. K samotnému filmu mne lákal Tim Burton, Helen Bonham Carter a Johny Depp jakožto má velmi oblíbená trojice. O něco později jsem zjistil, že tam též vystupuje i nádherná Eva Green, což bylo rozhodující pro to, abych tento film viděl.

Od Tima Burtona mám zhlédnutou docela pěknou řadu filmů, ovšem tento bych nezařadil do typické Burtonovské tvorby. Ale i přesto se mi film velice líbil, Johny Depp jakožto upír s nebijícím, ale přesto zlomeným srdcem byl skvělý jako vždy a Eva Green jako proradná mrcha v roli čarodějnice také nezklamala svým uhrančivým pohledem a krásou. Ačkoliv bych nikdy neřekl, že jí bude slušet blond. Ale Helen Bonham Carter bych tam téměř nepoznal, stále v ní vidím tu paní Lovettovou ze Sweeneyho Todda a opravdu mi chvíli trvalo, než mi došlo, že je to vlastně ta věčně opilá kuřačka s oranžovou hlavou xD.

Film mě ale v podstatě ničím nepřekvapil a ani když nyní pátrám ve své mysli tak nedokáži říci, která scéna byla mou nejoblíbenější (pochopitelně až na ty, kde Eva Green svádí Deppa xD). Ale i přesto film hodnotím jako velmi příjemně strávený čas s trochou černého humoru a skvělým hereckým výkonem.

Proč jsem se zde objevil

Ani sám netuším proč, ale začal jsem mít nutnost někde prezentovat a publikovat své názory, kritiku na knihy, filmy, PC hry, společnost atd. Původně jsem si chtěl vytvořit své vlastní stránky, ale jelikož se to prozatím učím a nemyslím si, že mé schopnosti jsou na takové úrovni, jakou bych pro své stránky chtěl. Toto tuším že splní účel, od toho to vlastně je.

Nebudu jsem psát příliš ze svého osobního života, svěřovat se svými problémy a tak. To se zde prostě nenajdete:-). Snad jen se zmíním o svých zájmech, což je herectví, dramatika a historický šerm. Je možné, že o některých z těchto věcí zde padne zmínka:-).

Rád si vyměňuji názory s různými lidmi, to je též jeden z rozhodujících důvodů k založení tohoto blogu. Možná není od věci ale zmínit aspoň své jméno a věk, aby bylo aspoň zřejmé, kdo to píše. Takže jméno mé je Ondřej a je mi 18 let.

Na konec napíši jen toto: doufám, že pohled na tento blog pro vás snad budoucí čtenáře nebude ztraceným časem a třeba se i pro některé se stane zajímavě stráveným. To už je jen na jednotlivci. Přijměte mé nejvřelejší uvítání:-).